Postup prací je již z venku patrný. Nová okna, nová světle modrá fasáda s bílými štukovými římsami, střecha ze štípaného šindele. Vzhled rekonstruované synagogy by měl co nejvíce připomínat původní stav z osmdesátých let devatenáctého století, kdy byla synagoga v Hartmanicích vybudována.
Na vzhledu synagogy před rekonstrukcí se podepsalo její válečné a poválečné užívání. Německé nacistické úřady ji okamžitě po záboru Hartmanic převzaly a daly do užívání místnímu truhláři Ferdinandu Pelikanovi. Ten budovu přestavěl – zrušil vnitřní dřevěnou ženskou galerii a zřídil druhé podlaží. Zboural střešní štít s kamenným desaterem přikázání a změnil polohu schodiště. Do sálu vestavěl obrovská kamna pro která do střechy prorazil komín. Zmizet musely pochopitelně židovské symboly – nejen kamenné desatero ve štítu nad vchodem ale i skříňka na tóru zevnitř. Ve výklenku na tóru navíc prorazil dveře do zahrady. Zmizela i zaklenutá okna a Davidova hvězda nad hlavním vchodem. Stavební změny, které provedl, poškodily budovu poškodily. Komín vedl blízko trámu, který zuhelnatěl, změněné schodiště narušilo statiku podlahy v prvním podlaží a stržení štítu narušilo trámy střechy. To byl základ pozdějšího chátrání – střechou začalo protékat, dřevěné prvky zachvátila hniloba a začaly se hroutit. Po válce v bývalé synagoze pokračovala truhlářská výroba a později zde byl sklad pneumatik pro těžká nákladní auta vojenských lesů. Za své vzala krásná kulatá okna s osmicípými hvězdami složenými z barevných skel. Na konci devadesátých let se už propadala střecha i podlahy. Schodiště se zřítilo. V zimě byly uvnitř závěje sněhu. I jen samotný pobyt v synagoze hrozil úrazem.
První představu o původní podobě se podařilo v průběhu stavebně historického průzkumu sestavit ze stop, které byly nalezeny na omítce a na podlaze. Na omítce byly objeveny sotva znatelné otisky zakončení zábradlí galerie, v podlaze pod mnohacentimetrovou vrstvou suti zůstaly čtverce v místech, kde stály sloupy galerie. Průzkum provedl Jan Anderle z Plzně, dalšími poznatky přispěl Arno Pařík z pražského židovského muzea. Při vyklízení půdy bylo nalezeno několik původních stavebních prvků – zbytky oken s kováním, zbytky zábradlí apod. Ty posloužily k výrobě replik. Okna vyrábí hartmanický truhlář František Živčák přesně podle nalezených původních oken. Panty a kličky byla odlity podle původních. Na zahradě synagogy a sousedního domu ležely desítky let zarostlé býlím kamenné patky synagogálních sloupů.
Až v závěrečné fázi rekonstrukce – koncem července letošního roku - se podařilo v klatovském státním archivu nalézt původní stavební výkres synagogy z roku 1883. Prokázalo se, že projekt, který připravil pražský architekt Petr Bašta na základě provedeného historického průzkumu, je i v detailech správný a odpovídá původním výkresům. Současně dokončovaný vzhled synagogy bude tedy skutečně vycházet z původního vzhledu.
V letošním roce bude synagoga dokončena. Občanské sdružení v ní chce příští rok otevřít expozici připomínající spolužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě. Tomuto tématu se současná muzea vesměs vyhýbají, proto je šance na to, aby vznikla unikátní expozice. Podklady pro expozici vzejdou z práce dvou týmů. První, který se ustavil z iniciativy ředitele Židovského muzea v Praze, existuje již několik měsíců. Pracují v něm historici z Židovského muzea v Praze, z Muzea Šumavy v Kašperských Horách a ze Západočeského muzea v Plzni. Druhý vytvořil v červenci vedoucí katedry historie Západočeské univerzity v Plzni Prof. PhDr. Tomáš Jílek a pracují v něm studenti historie. Občanské sdružení Památník Hartmanice získalo grant z programu Interreg na výzkum, konferenci a publikaci na dané téma. Realizaci grantu zajišťuje plzeňská společnost Grafia.
