Horská synagoga Hartmanice

V roce 1881 se Hartmanicko-kundratická židovská obec rozhodla pro stavbu synagogy, která by byla místem modliteb pro rozrůstající se židovskou komunitu z Hartmanic a okolí. Od stavitele Georga Beywla zakoupila pozemek i s jeho obytným domem, který byl později se synagogou propojen a sloužil jako židovská škola a byt rabína (domek napravo od synagogy). Během tří let vznikl objekt s velkorysými prostory a specifickými architektonickými detaily. 

Synagoga však sloužila svým účelům jen pětapadesát let. Postupný odliv židovského obyvatelstva do větších měst byl následován zabráním Hartmanic Velkoněmeckou Říší. Po příchodu wehrmachtu byly ze štítu vytlučeny desky Desatera, synagoga byla zkonfiskována a přestavěna na truhlářskou dílnu. Štít nad hlavním průčelím byl stržen, na místě, kde stál aron, byl vybourán vchod na zahradu a vyvýšený stupeň pod ním byl srovnán se zemí. Vnitřní prostor synagogy byl vertikálně i horizontálně rozdělen. Přepažení lodi příčkou na dvě místnosti a vložení patra na úroveň bývalé galerie zcela zlikvidovalo prostorovou charakteristiku svatostánku.

Necitlivé zásahy se neodehrávaly pouze za války, ale také v  následujících letech, kdy byla budova coby německý majetek zkonfiskována (truhlář Ferdinand Pelikan padl ve válce) a němečtí pracovníci truhlárny vysídleni. Novým správcem objektu se stal Karel Šimek z Petrovic, taktéž truhlář, který pro Pelikana dříve pracoval. Doprostřed chrámové lodi byl vzápětí vestavěn komín, horní části velkých oken v severovýchodní fasádě byly zazděny a do celého objektu bylo nainstalováno primitivní elektrické vedení. Postupem času se chátrání šindelové střechy řešilo navrstvením eternitu, do přízemních oken byly vsazeny mříže.

Synagogu zbavenou veškeré důstojnosti využíval později podnik Státní lesy a statky a armádě sloužila jako sklad pneumatik. Do jejího patra chodili Hartmaničtí hrát ping-pong. O stavbu samotnou se však nikdo nestaral, a tak byla v 80. letech “věnována národnímu výboru ke zboření“. Naštěstí k tomu díky listopadu 1989 nedošlo. Synagoga byla navrácena Židovské náboženské obci v Plzni a ta ji pro nedostatek financí nabídla k odprodeji. Majitel se několikrát změnil, až v roce 2002 zakoupil stavbu Michal Klíma, který s myšlenkou na její obnovu založil Občanské sdružení Památník Hartmanice.

Plány synagogy od stavitele Georga Beywla z roku 1881.

Dokument o nacistické konfiskaci židovského majetku ze synagogy.

Stav synagogy před zahájením rekonstrukce v roce 2002.